A jedeme dál !
Tak tedy rok 2008 ...
Leden plynul, pokračovali jsme v rehabilitaci Bekkynčina pravého kolínka, pravidelné půlhodinové procházky po zahrádce čtyřikrát denně se ukázaly být úspěšnými a naše pacientka činila větší a větší pokroky. Postupně jsme začali vyrážet na procházky, dle doporučení Dr.Pavlíka a ovšemže na vodítku, tedy spíš oprati, neboť procházkové vodítko u nás je dlouhé asi osm metrů a opravdu by udrželo i koně, pokud bych ho tedy udržel já ... :-)

Ke konci ledna jsem vymezil provizorním plotem vnitřní zahrádku bez přístupu k přednímu plotu do ulice a začal jsem Bekky nechávat na zahrádce o samotě, aby si sama regulovala pohyb. Nejdřív na 15-20 minut, postupně i déle. A protože se jí vrátila jiskra do hraní, s tím jejím příslovečným přičapnutím roztažených předních předních paciček a zvednutou prdelkou a rošťáckým úsměvem se šibalskýma očima, začali jsme opatrné hry s pešíkem, 'kožíkem', mičudama a petkama. Ale s 'Mírou'.
Koneček ledna a samý začátek února zůstala zase pár dní bez páníčků, kteří si odjeli vyvětrat hlavu a potrápit tělo na lyže do Alp, ale Jakub nás zdatně zastoupil.

No a druhou únorovou neděli, věřte nebo nevěřte, jsme oslavili další Bekkynčiny narozeniny.  D e v á t é  !!!   Je toto možné ?!? Ale je ...
A zase byl chlebový dortík se svíčkami z debrecínky a plamínky z uzeného sýra a zase byla odpolední pohoda s drbačkou a mazličkou. A všichni jsme byli rádi, že se navzájem máme ...

          

No, vážení, vypadá to, že tryskem se blížící konec roku už mi nedovolí nic jiného než konstatovat, že se Bekkynce tenhle rok povedl, že si ho užila a měla nás ráda asi tak, jako ji máme rádi my. I když to naše rozmazlování všech jednou a jedné všech vypadá zvenčí trochu jinak, rádi si dáváme tu naši vzájemnou náklonnost často najevo a je nám spolu dobře. Takže do roku 2009 všechno dobré a hlavně zdraví ! A kdo má zájem, přibylo zase pár foteček v albu.