A jedeme dál !
Tak tedy rok 2008 ...
Leden plynul, pokračovali jsme v rehabilitaci Bekkynčina pravého kolínka, pravidelné půlhodinové procházky po zahrádce čtyřikrát denně se ukázaly být úspěšnými a naše pacientka činila větší a větší pokroky. Postupně jsme začali vyrážet na procházky, dle doporučení Dr.Pavlíka a ovšemže na vodítku, tedy spíš oprati, neboť procházkové vodítko u nás je dlouhé asi osm metrů a opravdu by udrželo i koně, pokud bych ho tedy udržel já ... :-)

Ke konci ledna jsem vymezil provizorním plotem vnitřní zahrádku bez přístupu k přednímu plotu do ulice a začal jsem Bekky nechávat na zahrádce o samotě, aby si sama regulovala pohyb. Nejdřív na 15-20 minut, postupně i déle. A protože se jí vrátila jiskra do hraní, s tím jejím příslovečným přičapnutím roztažených předních předních paciček a zvednutou prdelkou a rošťáckým úsměvem se šibalskýma očima, začali jsme opatrné hry s pešíkem, 'kožíkem', mičudama a petkama. Ale s 'Mírou'.
Koneček ledna a samý začátek února zůstala zase pár dní bez páníčků, kteří si odjeli vyvětrat hlavu a potrápit tělo na lyže do Alp, ale Jakub nás zdatně zastoupil.

No a druhou únorovou neděli, věřte nebo nevěřte, jsme oslavili další Bekkynčiny narozeniny.  D e v á t é  !!!   Je toto možné ?!? Ale je ...
A zase byl chlebový dortík se svíčkami z debrecínky a plamínky z uzeného sýra a zase byla odpolední pohoda s drbačkou a mazličkou. A všichni jsme byli rádi, že se navzájem máme ...