V jednom úseku se sbíhá cestou z dost slušného svahu, na jedné straně pole, na druhé les. Klusali jsme s Bekky (na vodítku), ona vepředu, já lehce brzdil, když v tom - no zase zajíc ! Podotýkám, že jsem jí měl na vodítku, takže teoreticky pod kontrolou. Teoreticky.  Prakticky to dopadlo tak, že jak jsme byli v běhu, ona zabrala všema čtyřma silou svých 38 kilo, zrychlila náš pohyb na pro mě neúnosnou mez, zahnula za zajícem do lesa, já v pudu sebezáchovy jsem si vybral jehličnatý podklad, pustil vodítko a praštil sebou do jehličí. Bekky se zajícem i s vodítkem byla v háji (doslova). Ticho, jen ptáčci lehce prozpěvovali a les šuměl...
Když jsem našel brýle, zvednul jsem se z jehličí a zařval do lesa hlasem silným až zlým : "Zpátky!!!" (to je můj speciální povel, v 75% dokáže Bekky obrátit směrem ke mě). Do dvou minut byla u mě. Pochvala, piškotek - co můžu dělat jinýho ?! Nová běhací souprava už není nová, ale co nadělám, vrátila se. A běželi jsme po okruhu dál...

A co vy, to máte fakt všichni tak poslušný psy, že jsou k zajícům neteční a poslechnou vás na 100% - nebo u vás nejsou zajíci !!???