|
 |
Dovolená 99
A nyní trochu retro, neboť
při procházení se pamětí a alby s fotkami jsem si uvědomil, že jsem na
něco podstatného ve svém výčtu zážitků s Bekkynkou zapomněl. Naše
první a vlastně dosud poslední společná dovolená s naším, tehdy
půlročním, všudybýlkem. Ale dost už bylo mě, ať vám sama vypoví, jak
to tenkrát svýma velkýma hnědýma kukadlama viděla ...
|
No to vám musím
vyprávět - zážitky z dovolené ! Tedy já v podstatě nevím, co to ta
dovolená je, ale já to vidím jako pěknou srpnovou vyjížďku autem (to
mám ráda) někam, kde to vůbec neznám a kde nemám ani svou boudu.
Tady jsem místo boudy bydlela s pánem v penzionu v samostatném
pokoji, který přes předsíňku sousedil s pokojem paničky a bráchy. V
našem pokoji byl stoleček, peřiňák a dvě postele. Pán mi sebou vezl
mojí matraci, ale mě se strašně líbila ta druhá postel vedle
pánovy... A situaci následující Vám vylíčím slovy pána tak, jak to
teď každé návštěvě vypravuje :
„... pro Bekky jsem vezl matraci, co ji na ní učím u nás v kuchyni
„na místo“, s tím, že tam bude její místo, tam bude spát. Já jsem si
zabral jednu postel, Bekky všechno očuchávala a seznamovala se s
prostředím a zálibně se dívala na tu druhou postel. Jakýkoli bližší
kontakt s postelí jsem jí preventivně zakázal, ale nebyl jsem si
úplně jistý trvalým účinkem tohoto zákazu.
Jinak všechno v pohodě, když jsme šli ven, s Bekky radši na vodítku,
na průzkum okolí, chovala se způsobně. I na večeři v restauraci, z
čehož jsem byl rovněž nejistý, protože to bylo úplné nóvum, se
nechala, přivázaná k židli, uplatit rohlíkem a našla si místo pod
stolem. I venku v „zahradní“, kde jsme při pivu spřádali plány na
příští dny byla hodná a v normě. Ještě po návratu na pokoj při
kartách a becherovce si spokojeně šmejdila po pokojích a pak si
lehla pod stůl, okolo něhož jsme seděli.
Ovšem, když se přiblížila doba spánku, její zájem se očividně
soustředil právě na tu druhou postel, a když si předníma tlapama i
přes můj zákaz vyzkoušela měkkost matrací vytušil jsem, že tuhle hru
neuhraju a že za mého spánkového nevědomí by došlo s vysokou
pravděpodobností k okupaci pečlivě ustlané postele. Takže jsem už
déle nečekal, prostěradlo, polštář a deka zmizely v peřiňáku a na
místo nich jsem rozprostřel na posteli celtu, co dávám Bekky do
auta.
Můžu vám říct, nezaváhala ani vteřinu, okamžitě vyhupla na válendu a
spokojeně se tam uvelebila. O místu jejího nocování bylo rozhodnuto.
Po večerní toaletě jsme si všichni dali dobrou noc, já se s Bekky
zavřel v našem pokoji, zhasl jsem, řekl jsem ji, aby spinkala a
čekal jsem, co bude, protože i tohle byla nová věc - spát uvnitř a
ještě v jednom pokoji. Ale v pohodě, uslyšel jsem ránu, jak
spočinula nejdříve na chladivém pévécé u dveří, neboť ona si nelehá,
ale hází tělo na zem, a bylo ticho (místo nočního spánku během noci
vtipně měnila), oba jsme brzy usnuli.
Uprostřed noci, pohled na hodinky zjistil jednu hodinu, jsem se
probudil s pocitem něčeho vlhkého na tváři. To mě Bekky olizovala a
dožadovala se mého probuzení. Zdála se mi celá nesvá, jakoby
vzdychala, takže jsem se oblékl a šli jsme ven, na vzduch. Já
rozespalý, ona ve chvíli jako rybička. Vyčůrala se a už s ní šili
všichni čerti. Tak to né! Kolečko okolo penzionu a zpátky do
postýlek! A spinkat!
Zalehla opět, tentokrát na posteli a tam jsem ji taky, po prvním
otevření očí asi v sedm hodin, spící uviděl. Zase jsem zavřel oči a
vychutnával si pospánkové lenošení, Bekky taky podřimovala a dokud
jsem se neposadil na posteli, zůstala v klidu a poloze ležmo. Takže
v podstatě paráda.
|
 |
 |
A potom už začal nový den se všemi možnými zážitky. Musím ještě
dodat, že to noční probuzení se opakovalo každou noc, ale já už se
nenechal ukecat, jenom jsem ji pomazlinkoval, řekl spinkej a spali
jsme až do rána. Chytrá holka!“...
Ovšem abyste si nemysleli, že spaní bylo naším největším zážitkem z
dovolené, kdepak. Chodili jsme každé ráno před snídaní s pánem na
procházku do lesa a na louku a k potůčku, kde mě pouštěl navolno,
pak jsme chodili k vodě, kde jsme tedy spíše lenošili, neboť já
zatím do vody tak po bříško, byli jsme na výletě na hradě a vůbec to
bylo moc prima, protože to bylo v krásné přírodě v České Kanadě v
jižních Čechách. Týden jsme tam pobyli a pán říkal, že to uteklo jak
voda.
Nevím, za vodou utíkám ráda, ale, upřímně řečeno, ke konci už jsem
se těšila domů na svůj klid a pelíšek a zahradu a tak vůbec. Ale jen
co si zase trošku proženu nožičky po naší zahrádce, poležím na
chladivé trávě, už se mi určitě zase bude chtít vyrazit za novými
zážitky. |
 |
|