|
Tedy, rekapitulace ... ani nevím, zda ten, takřka uplynulý, rok byl nějak
zvlášť bohatý na zvláštní psí události a jestli bych se v líčení našeho
každodenního životaběhu neopakoval. Ale konečně ... proč ne ! Život se
přeci z velké části skládá právě z opakování, z těch krásných
jistot mezi nimiž pak o to víc může zazářit perla nějaké jedinečné
chvíle a prožitku. Jak bychom vlastně poznali, že je něco výjimečné,
když by nám chyběl ten zdánlivě všední rozměr ?
Ano, krásné jistoty ... Krásná Jistota ... tak takhle jsem ještě tu naši
černou mazličku nepojmenoval. A přitom je to příměr pro ní jak na míru
ušitý. Vždyť jak jinak popsat to uklidňující vědomí, že při našich
návratech odkudkoli a kdykoli nás očekává to psí stvoření, naším
příchodem vždy znovu a znovu bezmezně nadšené.
Jéje ... ty vítací tanečky, ta posléze do sprintu uvolněná lavina
energie, vracející se zpět s pešíkem v papule a s rošťáckým, ke hře
vyzývajícím kukučem v hnědých očích. A tak jde stranou odklízení sněhu,
sekání trávy, úklid v garáži, natírání okapů i podzimní přehazování
kompostu a je tu jenom přetahování o pešíka, kopání do balonu, honění se
po zahrádce ... a Bekkynka je v sedmém nebi a nám je dobře po těle i po
duši. Opravdu nic tak nezrelaxuje jako ten "prohraný" čas.
Ovšem Bekky má kromě sedmého ještě osmé nebe, a to je okamžik, když mě uvidí v
maskáčích, mého nedbalého oblečení do přírody. To zůstane přede mnou stát v napjatém, strnulém očekávání a s
tázavým, zpola vědoucím pohledem mi doslova visí na rtech, aby po větě :
"Bekkynko, půjdeme na procházku !" vybuchlo její nadšení v kůzlecí obrat
ke dveřím a zběsilý úprk ven ku brance a zase ke garáži a nakonec zpátky
ke mně, nastavit hlavu pro košík a pak celá natěšená jedním skokem zase
k
brance.
Ano, právě tohle stoprocentní nasazení emocí, které je tak očividné a
přitom pro naši rotvajlerku v krtčím kožíšku tak samozřejmé, právě to se
nedá s ničím srovnávat a ničím nahradit. Krásná Jistota radosti ze
vzájemného sdílení. Sdílení a souznění, které jsme si my dva za ty
společné roky (cože !? už skoro osm let ?!) vypěstovali, takže stačí
pohled, gesto, mimika ve tváři. Když byla Bekky ještě štěňátko a já coby
psí laik hledal v knížkách potřebné rady, dočítal jsem se, že ze všeho
nejdůležitější je, aby pán a pes 'navázali kontakt'. A já něvěděl, jak
nato a jestli se mi to podaří. A byl jsem nešťastný, když to moje psí
dítě mi dělalo všechny možné naschvály, kousalo a škrábalo mi ruce do
krvava, zkoušelo, co vydržím. No, někdy to byl zápas nervů a vzájemné
'kdo z koho'. No a vidíte, teď už vím, že jsme ten kontakt navázali a že
to chce jen věnovat trochu lásky, hodně času a taky trochu těch
nápadů a klukovského hraní ...
Takže opravdu vidíte, že vše probíhalo a probíhá v zaběhnutém režimu
radostí i strastí. A jakých, že strastí ? Pravda, o těch se zas až tak
nemluví, asi je to tím, že člověk chce na ně co nejrychleji zapomenout
... Takže, v zimě, tak někdy v únoru nám Bekky začala kulhat na pravou
zadní. Že taky nic nového a že už to tady bylo ? Ani mi tu hrůzu
nezmiňujte ! Ale to už bylo v roce se čtyřkou na konci a noha to nebyla
pravá zadní, ale zadní levá. Však se mi až neudělalo dobře, když jsem si
toho na procházce zimní, na sníh velmi bohatou krajinou prvně všimnul.
To víte, nejdřív jsem se podíval, jestli tam není nějaký trn nebo tak
něco. Nic. Pak to jakoby odeznělo a po týdnu nanovo. Snížili jsme
četnost procházek v hlubokém sněhu i jejich četnost vůbec, ale to
kulhání tam pořád bylo znát. " Bekkynko, bolí tě nožička ? Pojď,
podíváme se na to. " a Bekky hned ke mě nacouvala s bolestínským výrazem
a já jí prohmatával packu, kroutil s ní, tahal za ní, ale to jí
viditelně nevadilo. Spíš si to užívala a zdálo se, že po těchto mých
prohlídek kulhala opravdu pěkně. Ona je to taky pěkná hééérečka ! Ale
něco tam asi opravdu bylo, protože do kulhání přecházela i ve chvílích, kdy
nevěděla, že ji pozoruju. Tak čas plynul, zima se blížila ke konci (v
květnu) a její kulhání bylo takové střídavě zataženo až slunečno. Při
občasném mém kontrolním vyšetření jsem postupně zjistil, že je citlivá
na zadní oblast hřbetu, u lidí tak oblast plotýnek. Možná, že to bude
ono, že je to nějaké revma ze zimy, kdo ví. Faktem je, že s oteplením a
s hřejivým sluníčkem ustoupilo, až úplně zmizelo i kulhání. Takže konec
zdánlivě dobrý, ale pro jistotu na zimu chystáme pro Bekkynku nějakou
dečku na záda. Co kdyby ...
Ano, ano i o jistoty se musíme starat a nikdy je nebrat jako
samozřejmost. Ano oprašovat a hýčkat ... A nejinak je to i s naší psí
Krásnou Jistotou.
Takže do roku 2007 ... na zdraví a na Krásné Jistoty ! |
