|
Po Bekkynčiných narozeninách plynul životaběh v našem čp. normálním
tempem. Taková obyčejná harmonická člověko-psí rodinka, vždyť to znáte.
Procházky, hrátky lidské i psí, zkrátka vzájemné obohacování.
Ovšem na konci dubna měla přijít přechodná změna. A taky přišla. Moje a
Haniččina dovolená se Zuzankou a Danem v USA. Bekky už minimálně tři dny
před odjezdem viditelně tušila nějakou lumpárnu, tak zvláštně se mi
dívala do očí : "Co to zase chystáte ?". A tak jsem jí 21.dubna navečer,
kdy jsme odjížděli přespat do Prahy na ranní let do Miami, vysvětlil, že
máme něco na práci, že budeme pryč, ale že se 10.května zase vrátíme a
že tam s ní bude Jaruška. A Zdena a Míša a Jakub a Kamil ... Že zkrátka
nezůstane sama nebo s cizími. Dívala se na mě těma svýma velkýma hnědýma
kukadlama a bylo vidět, že z toho žádnou radost nemá. Ale co mohla,
chudinka, dělat, že ? Páníčky chytla toulavá... No vydržela to, jak
jinak. I když to pro ni byl velký zásah do oblíbených stereotypů a
snížení frekvence procházek na minimum. I Jára, která u nás přespávala,
to vydržela, ačkoli ke konci už byla ona i ta naše černá kráska trochu víc
netrpělivá ... Esemesky od Járy - 1.5. : "Čauky, petky došly, Bekky na mě
ňafe pod oknem a ruší mi 'Ordinaci'. Taky už není černá, ale hnědá, čím
jí čistíte ? Jinak je vše OK. Venku 5 stupňů, brrr, zima. Užívejte,
Jára". 9.5.: "Ahojka, víno dopito, teď se jdem s Bekky
vyčůrat, pomazlit a spát. Už dvě noci tak od dvou do tří trávím ve
sklepě. Dobrý let. Jára". A tak se konečně 10. května obě dočkaly. A obě měly
radost, i když nutno říct, že Bekkynčiny psí tanečky byly k nepřekonání
... Díky, Jaruško !
A pak zase čas
ubíhal, sem tam nějaká ta člověčí oslava a dovolená a mezi tím ovšem
plno procházek, hraní i mazliček. Zkrátka jsme se nenudili a život
užívali i fotečky fotili. A jaro přešlo v léto, a potom i léto se zase pomalu přiblížilo
podzimu ...
Bekkynce taky 18. října přibyl nový bobtailí bratránek Denny, který
oživil dění v Jářině domečku a vyplnil prázdné místo po Harrym, který v
dubnu odešel do psího nebe.
No, musejí si na sebe ti dva ještě zvyknout, přeci jen Bekky je už v přístupu k
těmhle mladým bláznům trochu rezervovanější. Ale ono to půjde ...
Pak si
Bekkynka prošla háráním i ta falešná březost se zase objevila, čudlíčky se jí zvětšili a já jsem zase trochu s obavami, jestli opět
neucítím nějaké divné ztvrdlinky, jí masíroval bříško a chladil naběhlé
dumlíčky. No, nebudu to protahovat, objevilo se to zase a celá ta zlá
věc s operací se opakovala v říjnu znovu ... jako z kopírky. Ale to, že
jsme si tím procházeli vlastně už po třetí neznamená, že to bylo snazší.
Ani náhodou. Bekky smutná a rozbolavělá, my duševně trpící ... Ale co se
dalo dělat, život nejsou jenom radosti a hry.
Takže zase trička s mašličkama, aby bylo bříško chráněné, vylepit košík
kobercovkou, pohyb nejdřív jen tak vybobíkovat na zahrádce, pak pěkně
procházky na vodítku, po deseti dnech na stehy a v půli listopadu už
byla zase naštěstí naše atletka zpátky ve formě a užívala si naše
procházky na Doubravku i řádění na zahrádce.
A na začátku
listopadu i první řádění ve sněhu u Jarušky s Denníčkem. Zkrátka ... zdálo se, že jsme
si už všechno špatné v tomhle roce vybrali. Omyl. V neděli 2.prosince
jsme zase byli spolu na Doubravce, na chvíli mě ta lumpice zmizela za
zajícem v serpentýnách, ale po pěti minutách byla zase zpátky, dokončili
jsme okruh, vrátili se domů a dostala večeři. Po zprávách jsem si pro ní
šel "na televizi" dolů do sklepa, ale když jsme viděl, jak se nemůže
zvednout, polilo mě horko. Pravá zadní ! Chudák se na ní nemohla vůbec
opřít. Vzal jsem ji do náruče, vynesl do kuchyně na pelíšek a s Haničkou
jsme špekulovali co se to na nás zase valí. No, po té zkušenosti z 2004
mi to bylo skoro jasné. Přetrhlý křížový vaz ! Ale kdy a kde ? Že by v
těch serpentýnách ? Ale domů došla bez jediného zakulhání ... stejně tak
mohla špatně došlápnout při nějakém tom jejím hlídacím skoku podél plotu
... ale to už je jedno, výsledek je jasný, čeká nás se vší
pravděpodobností zase Hradec. Snesl jsem jí zase dolů na její místečko
ve sklepě, ráno po třech doskákala na zahrádku za ranní toaletou a já
dopoledne vyjednal v HK VETu prohlídku a případnou následnou
hospitalizaci s operací. Dřív nebylo volno. Nějak jsme to do čtvrtka
vydrželi, Bekky si zvykla na poskakování po třech a ve čtvrtek jsme se
odpoledne sebrali, vzali sebou košík, vodítko, granule na 2 dny a ve
čtyři už jsme zdravili pana doktora Pavlíka v hradeckém
HK VETu . Pan doktor si už z mých telefonických
informací i z Bekkynčiných záznamů u nich vedených odminula udělal dopředu trochu obrázek,
pozdravil se s naší rotvajlerkou, nechal si předvést jak chodí-nechodí,
prohmatal jí nožičku a posléze mi dal za pravdu, že to s velmi vysokou
pravděpodobností vypadá na přetržený křížový vaz a zavolal
ošetřovatelce, aby se připravila na příjem pacienta. Předal jsem ji
vodítko, ona se chvilku s Bekky seznamovala, my mezitím ještě konzultovali
podrobnosti s panem Pavlíkem, on nám vysvětloval, že feny ve vyšším věku
trpí něčím jako je osteoporéza a že jsou náchylné k poškozením
šlach a vazů a najednou koukám, Bekky je pryč. Odešla s paní
ošetřovatelkou a ani se nerozloučila. Určitě musela vědět kolik bije a že jí tam
chtějí pomoci a že jí pomůžou ...
V pátek po ránu jsem tam volal, dostalo se mi informace, že se potvrdila
diagnóza křížového vazu a operace bude kolem poledne. A v odpoledním
telefonátu jsem se dozvěděl, že operace byla úspěšná, křížový vaz
spravili umělými vlákny, museli ale odebrat jeden poškozený
meniskus. Ale že to naše holka snáší dobře a že si pro ni budeme moci přijet v
sobotu odpoledne, abych si ještě dopoledne brnknul. A já si brnknul,
dostal kladné potvrzení, po obědě jsme vyrazili a ve dvě hodiny jsme si
už našeho maroda přebírali. Ještě jsme dostali
léky na bolest, na trávení a antibiotika a taky podrobné vysvětlení od
paní doktorky co a jak. Nožička tentokrát nebyla v sádrové fixaci, jenom zazelenělé stehy. Nový trend v pooperačním léčení je co
nejdříve začít s
rehabilitací bez zpevnění. To znamená masáž svalů i kolínka dlaněmi a od
třetího dne postupné cvičení sestávající hlavně z natahování a
skrčování. První dva dny jenom nejnutnější procházky, později
prodlužovat čas, ale 6 týdnů zásadně jen na vodítku. Striktní klidový
režim po dobu 2-3 měsíců. Vybaveni teorií jsme se vydali k Chotěboři.
Bekkynka byla trochu rozhozená, hodně bolavá, ale viditelně šťastná, že je
zase doma. Opatrně jsem ji pomohl po třech vyhopkat z auta a ještě
chvilku po zahrádce, aby udělala, co potřebovala. A na pelíšek. Já si
sednul k ní a zase vylepoval košík kobercovkou. O samotě jsem nechtěl
riskovat "rozlízání" rány. Když jsem se ale za asi dvě hodiny šel na ní
podívat, podle lehce nazelenalé pásky jsem poznal, že košík stačit
nebude a chtě nechtě jí musel nasadit neoblíbený plastikový límec. Jinak
to nešlo.
A tak začala zase ta uzdravovací anabáze. Prášky, masáže, opatrné
venčení a postupné rozcházení nožičky.
A taky jsem vše na dálku konzultoval s Dr.Pavlíkem :
" Pane doktore Pavlíku, zítra to bude již 14 dní, co jste naší Bekky
operovali křížový vaz v koleni pravé nohy.
První čtyři dny byla hodně špatná, moc jí to bolelo. Takže jenom po
třech na vodítku odhupkat na zahrádku za věcmi nejpotřebnějšími a zase
zpátky na pelíšek ve sklepě. Od pátého dne jsem se snažil s nožičkou
cvičit, ale bylo to pro ni hodně bolestivé, spíš jsem ji nožičku vždycky
hladil a masíroval. Po asi osmi dnech už ji otrnulo, takže jsem ji musel
začít krotit. Pořád tedy hupkala po třech, s občasným přišlápnutím na
operovanou nohu. Stále na vodítku. Nyní už při pomalé chůzi jde normálně
po čtyřech, s došlapováním i na tu pravou zadní. Jen když potřebuje jít
trochu rychleji nebo překonat malý výškový rozdíl na zahrádce, dál hupká
po třech. Stále na vodítku. Dopoledne u nás byl pan Dr. Meloun a
odstranil Bekky z operační rány stehy. Konstatoval, že rána je klidná,
zhojená. Pro jistotu jsem jí ránu zatřel 'fialkou'.
Jinak, jak jsem již napsal, náladu se jí vrátila jako dřív, chtěla by si
už hrát (miluje hraní a pohyb), ale já jsem rozumný a držím ji zpátky.
Jak postupovat dál ? Jak dlouho ještě režim na vodítku, jak dlouho
vynechávat schody (je zvyklá s námi občas trávit večery v našem bytě v
patře - dvouramenné schodiště), kdy s ní budu moci jít na krátkou
procházku do přírody ? Já vím, jsme nedočkaví ...
Taky jste mi, pane doktore, slíbil poslat fotky z operace ... s
velikostí fotek ani s počtem nemám problém, moje internetové připojení
zvládne cokoli.
Děkujeme Vám ještě jednou za Bekkynku a těšíme se na Váš dopis.
Mirek a Hana Stehnovi & Bekky
Chotěboř ".
"Dobrý den,
děkuji za dobré zprávy a přání. Omlouvám se za ty fotky, v první řadě se
musím přiznat, že jsem na ně úplně pozapomněl, má je kolega v jeho
foťáku, tak je teď musím od něj získat. Určitě Vám je zašlu, jen to bude
asi chvilku trvat. Jsem rád za stav Vaší Bekky, jak mi to popisujete,
tak vypadá vše dobře. K té fyzické aktivitě: ideální je první 2 měsíce
pouze vodítko, s tím, že měsíc po operaci můžete již zařadit do režimu
delší procházku např. 30min-1h (postupně zvyšovat). Schody nejsou na
obtíž, jen teď zase tak do měsíce po operaci bych je zařadil jen
zřídka, později když na nohu dobře došlapuje, tak vyjití schodů na
vodítku je jedno z fyzioterapeutických cvičení. Důležité je to aby
schody šla pomalu, jinak bez vodítka nejdříve za 2 měsíce
Přeji i Vám příjemné prožití Vánočních svátků a úspěšný Nový rok
Dr. Pavlík, HK VET "
Nakonec pak pan doktor ty slíbené snímky poslal a já obratem vznesl
dotaz a pan doktor odpověděl :
" Děkuji za
fotky, pane doktore. Nejdřív bych Vás chtěl informovat o Bekkynce. Chodí
již skoro bez problémů po všech čtyřech, i když samozřejmě si tu
operovanou nožičku ještě vylehčuje. Ale když jde pomalu, skoro to není
vidět. Snažím se ji držet v klidovém režimu, ale ona je dost hravá a
temperamentní, a tak občas nějaký ten rychlejší pohyb udělá. Snad to
nevadí a doufám, že to dotáhneme do zdárného úplného vyhojení.
V souvislosti s obrázky jsem se chtěl zeptat ... ty kovové svorky (A)
spojují co ? A ty jí tam zůstaly ? A jako takové vlasce (B i A), to je
co ? Já vím, laické otázky, ale to víte, je to kamarádka, tak jsem
zvědavý, co to má v nožičce.
Ještě jednou děkuji za fotky a těším se na odpověď.
Mirek Stehno, Chotěboř "
"Dobrý den, děkuji za zprávu o Bekkyně stavu, jsem rád, že to zdárně
zvládá. Ano ty s vorky a "vlasce" tam zůstávají. Je to stabilizace -
náhrada předního zkříženého vazu tzv. CRIMP systémem, oproti dřívějšímu
použití pleteného mersilenového vlákna má řadu výhod: 1. v Mersilenu
docházelo k díky pletené struktuře k ukládání baktérií a občasným
pooperačním komplikacím - vzniku traktů, abscesů okolo kolenního kloubu,
navíc velký uzel mohl dráždit měkké tkáně. Ty svorky a monofilamentní
materiál těmto komplikacím předchází a omezuje je na minimum. To je
důvod proč v dnešní době používáme tuto stabilizaci, svorky jsou
samozřejmě jsou z chirurgické oceli a pro organismus jsou tolerovatelné.
S pozdravem Pavlík "
A pak se postupně začala Bekky
zlepšovat, našlapovala na nožičku víc a víc, moje rehabilitace
a masáže snad taky pomáhaly, takže na Silvestra jsme si troufli ji
vzít po schodech nahoru k nám (na vodítku samozřejmě). Taky proto, aby
ve svém sklepním apartmá nebyla zbytečně rozčilována tou oslavnou
kanonádou ke konci starého a začátku nového roku. A lebedila si. A tak
jsme společně začali rok 2008 ... ale to už je jiná kapitola, pokračování na
Na všech čtyřech 2008. |
