Poctvrte

Nu, přeci Bekky slaví opět po roce narozeniny ! A letos již čtvrté ! A slaví je v plné síle a kráse, ta naše rotvajleří ženská. Už to ani zdaleka není štěňátko, ale nádherná, plnoštíhlá ženská, žádná třasořitka a tintítko. Ocelové svaly pod hustým, krátce rostlým kožíškem, zdánlivě kliďas, ale v okamžiku akce dynamit a smršť. A viděli jste naši smršť v akci ? Tu černou kinetickou energii, přemisťující se s rychlostí, vybuchlou z poklidu a odpočívání ? Né ? Neviděli jste ji hlídat svoje teritorium, náš dům se zahradou ? Neviděli jste její šestimetrové skoky v plné rychlosti, s bleskurychlými obraty a bržděním ? Tak to je vidět, že jste spořádaní občané našeho města, žádní lapkové a pobertové, plížící se kolem plotů, neboť takové, takové si Bekkynka vychutnává. Jako blesk se potichu přiřítí k plotu a její hromové, prsní : "HAFFF!" dovede nepozornému narušiteli bezprostředního okolí teritoria pěkně podlomit kolena ...

Ale jinak je to naše prdelka a mazlička a dobračka, co za kus drbání, to je už o ní dostatečně známo, šla by světa kraj. Za ty roky se stala nedílnou součástí našeho života, se všemi radostmi i povinnostmi, z toho vyplývajícími. Někdy je to značně na úkor člověčího pohodlí, obzvláště procházky v těch částech roku, kdy se za krk snaží zatéct studené sychravo a pršavo a nohy se kloužou po mazlavém nasáklu a kdy jedinou odměnou, jež je jediným možným, za to zcela dostatečným ekvivalentem, je radost toho Vašeho zviřátka, které v tom příšerném marastu radostně vyvádí jak našinec na plážích v Chorvatsku. Další omezení potom vyplývají i ze soudnosti, kterou společník takového psího nedrobečka musí mít ve vztahu k ostatním lidem a tím pádem musí oželet některé společenské akce, na nichž přítomnost vás obou není zrovna vítaným zpestřením a pro vás zase je nepřijatelné vzdát se společnosti psí přítelkyně. To je však z těch negativ asi tak všechno, následují už jenom samá pozitiva a dlužno říci, a po těch letech už na to mám snad právo, že život s psím kamarádem lidský život obohacuje a přináší do něj i jakousi zpětnou vazbu a návrat ke kořenům všech vztahů. Až očišťující průzračnou upřímnost bez náznaku předstírání - když naštvání tak k sežrání ale když láska, tak absolutní. A mazlit se ta naše černoška s tygřími znamínky umí excelentně, především na jejím vyvýšeném pelíšku z matrací. To když k ní takhle přijdu před večerní probíhačkou, kdy už je tak pěkně spánkem načnutá, když si k ní přisednu pěkně blizoučko, ona se polohadím způsobem přisune k mým nabídnutým dlaním, zakryje si jimi svoje přimhouřená kukadla a pohyby do stran, pěkně schovaná před světem bdělosti v teplé temnotě, si o mé dlaně drbe tváře a očička. Potom si zasune hlavu pod mou bradu a nechá se drbat za ušima, pod krkem, a to by mohlo trvat věčnost. Když se oddálím, s rozmazleným zakňučením se převalí na záda, udělá hanbu a z tohoto zádového půlobloukového lehu na mě vykulí prosebné oči - podrbáš mě ? A já drbu a drbu a hladím a mazlím. A ona drží s přimhouřenýma očima, občas si slastně zakručí a protáhne se a viditelně se nachází ve psím nebi. Tak to jsou ty pejskařské okamžiky mimo prostor a čas... Jen vy a pes, tedy v tomto případě pejska ...

A taky nám dovede ta naše Bekkynka ukázat, co je správná radost ze života, když my člověci jsme někdy ubití všednostejností a životakřížem. To stačí vyjít před dům, kde si nás hned čmuchalka najde, udělat na ní hrací výzvu rychlým, jakoby ostražitým, úhybem do strany, čemuž odpovědí je vyvýšení prdelky nad předeček - a pak už následuje její pružinový výskok všema čtyřma ve směru pohybu a úprk pro nejbližší hračku, kterou v letu zachytí, vyhodí nad hlavu, ve výskoku opět zachytí a plná radosti a štěstí kličkuje po zahradě, vyhýbá se naznačeným snahám o chycení, schválně znovu a znovu přibíhá a znovu a znovu se v trysku mrštně uhýbá a s rošťáckým výrazem v očích mizí za keříky. To je přeci nad všechny drinky a jiná povzbuzovadla. A tuto terapii podstupujeme s Bekky již výše zmíněné čtyři roky a, abych navázal nit k tématu narozenin, každý rok s ní v únoru slavíme její den narození. Oslavy jejích narozenin se staly rodinnou tradicí, stejně jako scénář, podle něhož se odehrávají. Za ty roky již víme co nepodcenit a na co se můžeme těšit. Nejdříve z naší strany proběhne pečlivá příprava, korpus na dort se chystá několik dní dopředu, poté, v den "D" vypukne přivítání Bekky v kuchyni a následná gratulace, přesun do obýváku na slavnostní foto s, v té době ještě celým, dortem a, pokud tento fotografování bez úhony přežije, přesun k jeho konečné konzumaci zpět na její místečko do kuchyně. Z čehož vyplývá, že letos opět dort s tvrdým chlebovým korpusem a opět se svíčkami z párků s plamínky z tvrdého sýra. Letos ovšem přeci jen, vzhledem ke zvýšenému počtu svíček, dortu poněkud většího. Nutno podotknout, že ani jeho narostlá kvantita nebyla pro Bekky žádným problémem a s jeho likvidací se vypořadala s čistým štítem, to znamená - ani drobeček ! No a my zatím kafíčko a bábovku a pohodu a trochu vzpomínání na dobu, kdy té naší černé krasavice ještě nezabírala čtvrt kuchyně ... A Bekky poté spočinula ve sladkém polospánku se šťastně plným bříškem a spokojeným výrazem v pohodlném ležingu na strategickém místě před spíží ... Takže Bekkynko, ještě jednou všechno nejlepší a i nadále hodně zdravíčka ! A pro případné čtenáře - jaká že je odpověď na kontrolní otázku ?!