Jak Bekky svedená byla (retro jejíma očima)
O tomhle jsem vám ještě nepovídala - 8.4.2000, jsem v Praze-Libni na kynologickém cvičišti absolvovala něco jako zápis do základní školy rotvíků – svod dorostu. Tam vám bylo černých kámošů ! Prý 126 !
Už když jsme stáli s páníčkem a paničkou ve frontě na zapsání, tak jsem tušila, že tenhle výlet není jen tak ledajaký. Pán byl lehce nervózní a ani ostatní rotvíci nebyli zrovna nejklidnější. Mně to bylo jedno. Žádný jídlo široko daleko nebylo, tak co se vzrušovat !
No a pak jsme s pánem vstoupili do takového kruhu, kde byla paní, která mému pánovi říkala, co mi má tlumočit k provedení, a tak jsem ukázala jaké mám pěkné zuby (a že jich mám!), potom se mi podívali na číslo v uchu, s pánem jsme si zaklusali a pak mě ta zkušební paní, zatímco já jsem stála a pokukovala po paničce, která na mě pořád volala, ze všech stran okukovala a něco si povídala a zapisovala, pak to skončilo, paní podala pánovi výstavní průkaz a byla jsem svedená, tedy schválená.
Pak jsme se nějakou dobu potulovali po cvičišti a okukovali, jak to jde těm ostatním a nakonec nasedli do auta a odjeli za dalšími zážitky.  
  
A za těmi zážitky jsme si zajeli za bratránkem pána a jeho kámoškou na Berounku. Směr na Karlštejn, rozkvetlou jarní přírodou, plnou sluníčka a vůní do lůna přírody a přitom kousek od Prahy. Mají tam správňáckou chatu ve stráni nad řekou, samé nové věci k očuchání a ochutnání, no prima.
Byli jsme taky na výletě na „Americe“, taky na večeři v hospodě, ale nejlepší, nejlepší byla opět noc. Spali jsme všichni uvnitř v chatě, já jsem měla ustláno v kuchyňce, ostatní spali v pokoji. Ale dveře mezi oběma místnostmi byly otevřené… Už jsem celkem poslušná, ale tohle bylo velké pokušení. A zvláště, když mě budil každou hodinu vlak (jednou na Plzeň, jednou na Prahu a někdy se i potkávaly).
Šla jsem se potmě (to mě nevadí) podívat na pána, jestli mně ho někdo neukradl a lehla jsem si k němu do uličky u postele. Ale ty peřiny tak pěkně voněly a byly určitě tak krááásně měkkoučké…! HUPS ! A už jsem byla na posteli.
To dá rozum, že ne u pána, to bych si nedovolila. K bratránkovi jsem šupsla. Jenom heknul, jak jsem mu šlápla na hrudníček. Ale to už se probudil pán a já musela dolů… Ale ne nadlouho, sotva se zabrali, už jsem tam byla znova, tentokrát opatrněji a uvelebila jsem se na volném prostoru-který jsem si vytvořila.
Bratránek s kámoškou jsou hodní dvojnožci, mají pejsky rádi a rádi je rozmazlují – zůstala jsem tam až do rána. Pán teda ráno prskal něco o podrývání výchovných metod a podobně, ale pak řekl, že když je to takhle výjímečně… A bylo zase dobře…