Dovolená 99
A nyní trochu retro, neboť při procházení se pamětí a alby s fotkami jsem si uvědomil, že jsem na něco podstatného ve svém výčtu zážitků s Bekkynkou zapomněl. Naše první a vlastně dosud poslední společná dovolená s naším, tehdy půlročním, všudybýlkem. Ale dost už bylo mě, ať vám sama vypoví, jak to tenkrát svýma velkýma hnědýma kukadlama viděla ...
No to vám musím vyprávět - zážitky z dovolené ! Tedy já v podstatě nevím, co to ta dovolená je, ale já to vidím jako pěknou srpnovou vyjížďku autem (to mám ráda) někam, kde to vůbec neznám a kde nemám ani svou boudu. Tady jsem místo boudy bydlela s pánem v penzionu v samostatném pokoji, který přes předsíňku sousedil s pokojem paničky a bráchy. V našem pokoji byl stoleček, peřiňák a dvě postele. Pán mi sebou vezl mojí matraci, ale mě se strašně líbila ta druhá postel vedle pánovy... A situaci následující Vám vylíčím slovy pána tak, jak to teď každé návštěvě vypravuje :

„... pro Bekky jsem vezl matraci, co ji na ní učím u nás v kuchyni „na místo“, s tím, že tam bude její místo, tam bude spát. Já jsem si zabral jednu postel, Bekky všechno očuchávala a seznamovala se s prostředím a zálibně se dívala na tu druhou postel. Jakýkoli bližší kontakt s postelí jsem jí preventivně zakázal, ale nebyl jsem si úplně jistý trvalým účinkem tohoto zákazu.
Jinak všechno v pohodě, když jsme šli ven, s Bekky radši na vodítku, na průzkum okolí, chovala se způsobně. I na večeři v restauraci, z čehož jsem byl rovněž nejistý, protože to bylo úplné nóvum, se nechala, přivázaná k židli, uplatit rohlíkem a našla si místo pod stolem. I venku v „zahradní“, kde jsme při pivu spřádali plány na příští dny byla hodná a v normě. Ještě po návratu na pokoj při kartách a becherovce si spokojeně šmejdila po pokojích a pak si lehla pod stůl, okolo něhož jsme seděli.
Ovšem, když se přiblížila doba spánku, její zájem se očividně soustředil právě na tu druhou postel, a když si předníma tlapama i přes můj zákaz vyzkoušela měkkost matrací vytušil jsem, že tuhle hru neuhraju a že za mého spánkového nevědomí by došlo s vysokou pravděpodobností k okupaci pečlivě ustlané postele. Takže jsem už déle nečekal, prostěradlo, polštář a deka zmizely v peřiňáku a na místo nich jsem rozprostřel na posteli celtu, co dávám Bekky do auta.
Můžu vám říct, nezaváhala ani vteřinu, okamžitě vyhupla na válendu a spokojeně se tam uvelebila. O místu jejího nocování bylo rozhodnuto. Po večerní toaletě jsme si všichni dali dobrou noc, já se s Bekky zavřel v našem pokoji, zhasl jsem, řekl jsem ji, aby spinkala a čekal jsem, co bude, protože i tohle byla nová věc - spát uvnitř a ještě v jednom pokoji. Ale v pohodě, uslyšel jsem ránu, jak spočinula nejdříve na chladivém pévécé u dveří, neboť ona si nelehá, ale hází tělo na zem, a bylo ticho (místo nočního spánku během noci vtipně měnila), oba jsme brzy usnuli.
Uprostřed noci, pohled na hodinky zjistil jednu hodinu, jsem se probudil s pocitem něčeho vlhkého na tváři. To mě Bekky olizovala a dožadovala se mého probuzení. Zdála se mi celá nesvá, jakoby vzdychala, takže jsem se oblékl a šli jsme ven, na vzduch. Já rozespalý, ona ve chvíli jako rybička. Vyčůrala se a už s ní šili všichni čerti. Tak to né! Kolečko okolo penzionu a zpátky do postýlek! A spinkat!
Zalehla opět, tentokrát na posteli a tam jsem ji taky, po prvním otevření očí asi v sedm hodin, spící uviděl. Zase jsem zavřel oči a vychutnával si pospánkové lenošení, Bekky taky podřimovala a dokud jsem se neposadil na posteli, zůstala v klidu a poloze ležmo. Takže v podstatě paráda.
 

                              

       

A potom už začal nový den se všemi možnými zážitky. Musím ještě dodat, že to noční probuzení se opakovalo každou noc, ale já už se nenechal ukecat, jenom jsem ji pomazlinkoval, řekl spinkej a spali jsme až do rána. Chytrá holka!“...
Ovšem abyste si nemysleli, že spaní bylo naším největším zážitkem z dovolené, kdepak. Chodili jsme každé ráno před snídaní s pánem na procházku do lesa a na louku a k potůčku, kde mě pouštěl navolno, pak jsme chodili k vodě, kde jsme tedy spíše lenošili, neboť já zatím do vody tak po bříško, byli jsme na výletě na hradě a vůbec to bylo moc prima, protože to bylo v krásné přírodě v České Kanadě v jižních Čechách. Týden jsme tam pobyli a pán říkal, že to uteklo jak voda.
Nevím, za vodou utíkám ráda, ale, upřímně řečeno, ke konci už jsem se těšila domů na svůj klid a pelíšek a zahradu a tak vůbec. Ale jen co si zase trošku proženu nožičky po naší zahrádce, poležím na chladivé trávě, už se mi určitě zase bude chtít vyrazit za novými zážitky.