|
 |
Vzdělanci přečetli a pro ty z vás, co jsou na tom s řeckou
abecedou stejně jako já, který si tento fórek musel najít v tabulkách, překládám
: psí na druhou. Ne, není to žádné vybočení k záhadným vzorečkům, pisatel tím
chtěl jenom vyjádřit skutečnost, že Bekky má dalšího kamaráda, což vždycky
znamená psí radost na druhou. |
Tentokrát je to psí on, o rok mladší Quentin. A
jak už to tak bývá i já, takto zprostředkovaně, jsem získal nového
známého člověka, v tomto případě je to Zdeněk, Quentinův páníček. Všichni
čtyři dohromady se scházíme k ranním procházkám chotěbořskou přírodou, v tomto
čase voňavě jarní.
Zdeněk je majitelem obchodu se sportovními potřebami, Quentin je bloodhoundí jinoch.
Bloodhounda jsme s
Bekky vlastně dosud nepotkali a též v mém samostatném
člověčím životě je to setkání první. Ve virtuálním atlase psů jsem si o tomto
plemeni našel, že jsou to psi povahy dobrácké, milé, klidné, přátelské, že jsou
houževnatí, bezkonfliktní, mírní, něžní, ale též samostatní, někdy paličatí,
dále trpěliví a vytrvalí. Zaměřením jsou to psi lovečtí, všestranní stopaři, dokáží být spolehlivými rodinnými psi. Potud citace atlasu. Pokud mohu i já
přispět se svou troškou poznatků z těch několika setkání, tak mohu jen potvrdit, že co se týče
Quentina, tak to sedí. Navíc mohu doplnit, že má naprosto jedinečný, smutně
roztomilý kukuč z pod převislého obočí a svérázný zvukový i pohybový projev.
Neboť co se štěkání týče, s tím Quentin šetří, jeho charakteristickým
hlasovým projevem je naříkavé, drsně přeskakující polozavytí, takový průnik
časoprostorem do mlhou zahalených skotských blat...
 A pokud jde o pohyb, je to takový hrom do police, cválavě plandavý styl, chtělo by se
říct samá ruka, samá noha, v jeho případě samé nohy, samé uši. Lépe mu uhnout z
cesty, v opačném případě si říkáte o monokl na stehnu (což v mém případě
znamená, že to může být kdekoli). Jinak je to přítula a mazel, za trochu drbání,
šel by s vámi světa kraj.
Ve vztahu k Bekky je to anglický džentlmen,
slušný a chápavý až na samu mez možností. Bohužel, naše černá energie to zatím
ve své rozjívenosti nedovede patřičně ocenit, projevy galanatnosti považuje za
slabost a chudák Quentin tak musí snášet její hrudní výpady, nadzvedávání pod
břichem i lezení na záda.
To ale píšu už o současnosti, jejich první
setkání byla taková chladnější, zvláště ze strany Bekky. Přezíravě pozorovala
to malé štěně a neshledávala jej vhodným k pohybovým hrám, běhala si sama pro
sebe a vyrazila, jen když se Quentin ucházel u mě o trochu toho mazlení. To ho
nekompromisně ode mě oddělila a dala mu najevo, že takhle ne, že já jsem její
člověk.
Jinak okolo něj celkem nevšímavě probíhala i
přes jeho nepřehlédnutelné nabídky. Ovšem štěně rostlo, postavou již
převýšilo starší kamarádku a ta jej jakoby najednou začala registrovat a svým
rotvajleřím způsobem odpovídat na jeho nesmělé výzvy ke psím legráckám. Dala si
říct a ležérní Quentin byl jak u vyjevení ! Následovaly Bekkyiny rampulácké
narážečky, běhy srst na srst, prudké obraty a boční srážky, kdy ta naše
lumpička měla vyloženě potěšení, že může Quentina v plné rychlosti
složit do trávy a má legraci z toho, jak se psí kluk nechápavě zvedá na všechny
čtyři a diví se, co se mu to stalo. Zkrátka to Quentinovi chvilku trvalo, než si na
ty její způsoby-nezpůsoby zvyknul a alespoň trochu zapomněl na svůj anglický klid a
vychování. A to se potom divila zase Bekky, když jí oplatil stejným, nabral ji
převahou své výšky a povalil na bok.
Ta koukala, jak se džentlas vybarvil ! Zarazila
se, chvilku si to v černé kebulince srovnávala a pak vystartovala zase ona. Quentin,
již poučen a srozuměn, přijal výzvu a pak už to bylo o vzájemném pošťuchování, narážení,
skotačení a bězích letem světem po louce a po poli. Není to tedy až takový trysk a
bouřka jako s boxerkou Chelsea, ale proti počátečnímu oboustrannému oťukávání je
to posun k solidnímu aktivnímu pohybu.
A za tohoto jejich pošťuchování, odbíhání a zase přibíhání nám ty ranní, víc
jak půlhodinové okruhy utečou jak voda, všichni čtyři se příjemně (my člověci
za špatného počasí sice méně příjemně, pejsci počasí nezaznamenávají)
protáhneme a zatížíme zdravě své tělesné schránky. A právě to máme my psí
člověci za lubem, vymyslet našim zviřátkům dostatečné únavové zaměstnání a
vyžití až ke klidovému stavu. Což, jak vidno z posledního obrázku, se většinou
podaří a oba dva se pak za společného špitání spolu s námi ubírají spokojeně
směrem ke svým pelíškům.
Tak zase zítra !
 |
|
